Blog

Vina neexistuje, je to jen nepochopení rozumem zrcadlení a účelu výuky nového úhlu pohledu.

Podívejme se na dětství a pocit viny.

Každé dítě miluje své rodiče a chce se jim zavděčit. Bere je jako vzor. Zkusme si představit, co udělá s dítětem výčitka typu: "Z tebe nic nebude, po kom to dítě je? Podívej se jak to umí tvoje sestra , bratr....ty jsi nemožný, s tebou jsou samé problémy....! A tak máme zaděláno na blok dítěte, které se cítí nemilované dokonce může mít i pocit, že kdyby se nenarodilo, rodiče by se nehádali a byli by šťastní! "Nikdo mě nemá rád!" A velký problém je na světě v malé dušičce dítěte. Uvědomujeme si, co všechno pácháme na svých dětech v rozčilení? Co nám z úst vyklouzne za posouzení a odsouzení svého potomka? Co s tím? Jako rodič si uvědomovat jakou sílu má naše posouzení a někdy neuvědomělé zbytečné řeči, místo kvalitní komunikace. Nebo až v dospělém věku odblokovat tyto prohřešky svých rodičů, které jsme na sebe dobrovolně stáhli. Nenechat si jimi ničit život!.... Nepojmenované a nepřijaté, ale pouze zapomenuté, se nedá vyřešit.

A teď se podíváme na ženu, která vyrůstala s rozvedenou, zatrpklou matkou. Po rozvodu v podstatě nesnáší muže, protože se domnívá, že jí bylo ublíženo. V tom duchu vychovává svoji dceru už dopředu s poznatkem, že muži nestojí za nic a slouží jen k tomu, aby žena mohla mít dítě. Takové "Včelí královny" nemohou vychovat zralé ženy s láskyplným přijetím mužů. Tak se z jejich dcer stanou více či méně "emancipované " ženy, s rozkazovačným syndromem směrem k druhému pohlaví. Netuší, že jsou poznamenané výchovou matky, od které převzaly její program. Netuší, jak velmi si za to mohou samy. Tak dostávají do života tak zvané mužské "bačkory" které se buď snaží přeformovat, a když to nejde, pohrdání je nemine. "Všechno musím zařídit sama, protože ty jsi absolutně neschopný!"Netuší jak cesty setkávání lidí fungují i ve spojitosti s minulými životy a syndromem otců. Nebo se potkají s manipulátory, pod jejichž nadvládou roste nenávist a zloba ještě více. A tak v zamotaném kole negací se žije velmi nedůstojně. Kvalita života je nulová a z žen se stávají matky, které vydírají svoje děti ze zoufalství svého nenaplněného života.

Takových příkladů mohu ze své dlouholeté praxe uvést mnoho.

Myslíte, že by stálo za to se z nadhledu podívat na svůj život a krok za krokem začít řešit pochopením, odpuštěním a láskou svůj život tak, abychom až přijde naplnění našich dnů, jsme si mohli říci, že odcházíme s čistým a uklizeným stolem našich vztahů a pochopeným smyslem našeho bytí?

Není tak těžké s tím vším něco udělat......stačí se jen rozhodnout a opravdu chtít! Není krásnější pocit, než z dobře vykonané práce na sobě.