Reference


Reference Danka

PROZŘENÍ

Nikdy jsem to slovo správně nechápala, lépe řečeno, věděla jsem, co znamená, výkladově jsem ho chápala, ale neprožila jsem ho. Až dnes ráno po cestě ze školy, když jsem odvezla své dítě. Seděla jsem v aute za volantem, vstřebávala pocity z víkendového semináře s Janou a úžasnými ženskými, a najednou TO přišlo. To TO je něco, co najednou cítíte. Najednou cítíte, že proč jste tady, proč se tady na tomto světě trmácíte, proč tady vůbec jste a co je váš CÍL. Najednou jsem to pochopila, ačkoliv jsem se o to snažila celý svůj dosavadní život. Ten můj CÍL JE CESTA SAMOTNÁ. Můj cíl je cesta mé duše, která mne vede, abych pochopila pravou podstatu bytí, abych pochopila, že cíl není NĚCO hmotného, co najdu na konci, nějaká medaile nebo dort nebo dům, ale že cíl je tato cesta samotná, po které jdu každý den a děje se mi vše proto, aby mne to něčemu naučilo a aby mne to nasměrovalo "někam". A to "někam" je právě tam nahoru, k duchovnu. Ne dolu k hmotným věcem, ale nahoru k pravé podstatě bytí. A že vše, co se mi děje, vše, i to, co se mi může zdát jako nespravedlnost nebo příkoří, je tady v můj prospěch, aby mne to něco naučilo. Že každého člověka, kterého potkám, tak on je tady pro mne a já jsem tady pro něj, abychom se společně vzájemně něco naučili. Že já jsem teď právě proto s mým manželem (se kterým mám pocit, že si vůbec ale vůbec nerozumíme a pořád se jen hádáme, nechápeme jeden druhého a máme totálně rozdílný náhled na svět a lidi kolem sebe a i na děti), abychom se vzájemně od sebe něco naučili. A že já se mám naučit s ním komunikovat a dát mu svobodu rozhodování. Že on má právo volby si zvolit takový život, jaký on sám chce a dělat to, co on se rozhodne dělat, je to jen jeho volba a ne moje. A mám se taky naučit vůči němu vymezit, ale s láskou, nikoliv bojem nebo křikem, nikoliv přes vztek nebo pocit sebelítosti. Ale přes lásku, protože on mne jen učí, on mne netrestá ani neničí. On není můj nepřítel, ale je tady pro mne, abych se já díky němu naučila to, co se naučit mám. A on se zase učí přese mne jiným věcem. Ale zda to pochopí, je jeho volba a nemá smysl ho o tom přesvědčovat, nejsem za něj zodpovědná. Já jsem zodpovědná jen sama za sebe. Toto poznání dává neuvěřitelnou lehkost bytí a neuvěřitelnou svobodu a hlavně radost i z toho špatného. A to je pro mne velmi důležité poznání, protože vždy jsem se trápila tím, proč se mi něco děje, proč ten má to a já to nemám, proč mne se to takhle nedaří udělat, proč já to nesvedu, atd. A odpověď je jednoduchá, protože je to pro mne zbytečné a nic mne to nenaučí. Je zbytečné, abych to měla, nebo to nesvedu proto, abych to nedělala a dělala něco jiného, protože statek nebo rodinný dům, po kterém tak toužím, je teď pro mne zbytečný a teď mi radost nepřinese, jen mne odvede z té cesty, po které já mám teď jít. Toto prozření je tak úžasný pocit, že mne naplnil v tom autě celou. Celou mne to najednou prosvítilo. Pochopení, že jsem tady proto, abych si prošla tím, čím mám, abych nelpěla na věcech, na kterých nezáleží (a je jedno, zda je to dům nebo odstěhování sousedky, s čím jsem mimochodem do dnešního rána nemohla smířit J), ale abych se někam duchovně posunula, abych se ze všeho učila, abych se obrátila sama k sobě dovnitř. Abych prožívala vše, co dělám, abych procítila, že je jedno kde jsem, je jedno co hmotného kolem sebe mám, ale to, co cítím uvnitř, to co prožívá moje duše, na tom záleží. A moje duše mne k tomuto poznání dovedla tím způsobem, že ačkoliv jsem pořád chtěla dělat něco, co mne naplní, dělat něco, co mi přinese užitek, chtěla jsem dům se zahradou, chtěla jsem péct dorty, chtěla jsem být fitnestrenér, chtěla jsem mít kavárnu, ale nic mne nenadchlo tak, abych šla za tím, nebo abych u toho déle vydržela. A když mne to nenaplňovalo a já pořád nevěděla PROČ, tak mi najednou přišlo všechno zbytečné a začala jsem upadat do velké deprese. Ale proč mne to nebavilo a proč mne to nenaplňovalo, jsem pochopila až dnes ráno. Protože moje duše zařídila, aby mi to nepřinášelo takový požitek, abych u toho vydržela. Aby mne všechny ty věci zbytečně nezaměstnávaly natolik, abych pak neměla čas se najít a zjistit, čemu se mám v tomto životě naučit, jednoduše řečeno: abych těmi zbytečnostmi neztrácela čas. Ale když jsem to ještě nechápala, tak jsem šla ode zdi ke zdi, v hlavě jsem měla zmatek, co dělat, když jsem tak vnitřně nešťastná a nic mne vlastně nebaví. Protože moje duše uvnitř křičela: Protože je to pro tebe úplně zbytečné, orientuješ se na úplně nesprávné věci!!! A já ji neslyšela. Až do TEĎ! A ten pocit prozření, který jsem dnes ráno zažila, je nepopsatelný. Je to úžasné teplo a světlo, které vámi projede a celou vás prohřeje a rozzáří. Je to pocit neuvěřitelné rozkoše, že jsem to pochopila. Že už vím, proč jsem tady. Že jsem tady a děje se mi to, co se mi děje proto, že si to moje duše vybrala, aby směrovala výš. Abych se ztotožnila a pochopila, že vše co se mi děje, je jen proto, abych se něčemu naučila. A když jsem si tohle uvědomila, tak najednou mi nikdo a nic nepřijde jako nepřítel, protože je tady pro mne a pokud mi něco "zlého" provede, tak je to proto, aby mi zrcadlil a abych se já díky tomu něco naučila, prošla si tou zkušeností a posunula se dál. A nejednou se těším, co přijde. Těším se, co mne čeká, co se mi stane, abych se mohla učit tomu, čemu se naučit mám. A chci se učit J

A nebýt víkendového semináře, tak na to nepřijdu. Teď konečně vím, co znamená, když Jana říká "žít a cítit radost a rozkoš.". Pocit prozření je pocit neuvěřitelné rozkoše. Je to jako dlouhotrvající orgasmus. Ne tělesný ale duševní. A já za to děkuji. Děkuji Bohu, děkuji Janě, děkuji svému bratrovi, kvůli jehož tragické smrti jsem se k Janě dostala, děkuji všem těm, kdo mi zrcadlí, a děkují své duši a tedy sama sobě. Jsem šťastná tak, jak jsem ještě nikdy nebyla. A je to úžasné. Danka


Lydie

Lydie reference:

Ráda bych Vám ze srdce poděkovala za vše, co jste mě naučila. Je to
nedocenitelné a já se snažím to uplatňovat ve svém životě.

Ten klid, když se člověk ponoří sám do sebe, naprosto dokonalé.

Jinak ve zkratce. Pracuji půl roku na dětském oddělení nemocnice . Nyní
procházím zkouškou, kterou jsem procházela na předchozích pracovištích.
Vymezení sebe sama, nastavení mantinelů / osobních, pracovních /. Mám pocit, že
moje sebedůvěra stoupá. Práce mě naplňuje.

Teď z jiného soudku. Moje máma nás opustila v červenci loňského roku.
Děkuji, že jste mi pomohla se od ní odpoutat. Mě by její odchod s velkou
pravděpodobností naprosto zlomil.

Dům prozatím nemám úplně zrekonstruovaný. Nyní řeším problém s paní, která
mi nabídla pomoc při rekonstrukci mého domku. Samozřejmě jsem se svojí
naivitou a slepou důvěrou dostala do finančních problémů. Je to tvrdá lekce,
ale evidentně jsem ji potřebovala.

Pamatuji se na Vaši myšlenku o ,,puzzle" života. Je to dokonalé/
znovu se opakuji, ale nemohu jinak/, já vidím, jak do sebe jednotlivé dílky
mého života do sebe zapadají, vše má svůj důvod. Já totiž už na
tomto dětském oddělení pracovala, to proč jsem dřív tolik a ráda četla,
místa, kde jsem bydlela, lidé, které během svého života potkávám - to jsou moje
puzzle. Jsem ráda za svého syna Daniela. I on je mým velkým učitelem. Nyní
mě učí důvěře v sebe samu.

S láskou

Lydie



Anna Simonová

Dobrý den, moc ráda se s Vámi podělím o příhodu, která se mi přihodila po kvantovém semináři paní Jany Sedlmajerové, jako zkouška toho, jak moc si dokážu stát za svým. Pracuji v obchodě, kde je spousta studijního materiálu.

Bylo pět minut před zavřením a hlídač obcházel zákazníky a upozorňoval, aby si pospíšili s nákupem, že budeme zavírat. Měli jsme za sebou s kolegy rušnou směnu a těšili jsme se domů, když v tom slyším jak se s hlídačem začíná hádat jeden pán. Ohromě se ho dotklo tohle upozornění, když má přece ještě čas! Chvíli na sebe křičeli, pak upustil košík s nákupem na podlahu a odcházel směrem ke vchodovým dveřím. Už bylo zavřeno a on nedokázal pochopit že, chce-li odejít, tak jedině přes pokladny i když nemá žádný nákup. Náš hlídač není Čech a česky mluví se zvláštním přízvukem a dokonce se pánovi omluvil, že mluví tak jak mluví. Nicméně mu slušně řekl, že jestli bude dělat potíže, zavolá polici. Chvíli se přeli a nakonec mě přivolali na pokladnu, abych vyřešila tu situaci. Tušila jsem, že pán není jaksi střízliv a ze zkušeností vím, že takoví lidé se rádi poperou. Odhodila jsem veškerý strach a pochybnosti, rozhodla jsem se, že to zvládnu a na pomoc jsem si zavolala svého vnitřního muže, postavila okolo sebe ochranný štít, aby se na mě nedostala pánova negace. Pozdravila jsem, a prám se: Jak mu mohu pomoci? A zákazník začal, že prý musí odejít, že mu to řekl hlídač, že ho nechce pustit tamtěma dveřma a když už maj teda přijet policisté, tak na ně počká a bez nich neodejde. Ptám se, jestli by si chtěl v klidu dokončit nákup a on odpověděl, že si počká na policii. Tak se ptám, jak to vyřešíme a on pořád chtěl tu policii. Najednou se do toho vložila naše krásně upovídaná pokladní Katka a medovými slůvky se ho snažila odvést ven, ale nedal se. Tak jsem na něj spustila "na oko" že jdu teda volat, když po nich tak touží. Najednou se zarazil a řekl mi, abych to nebrala tak hystericky, že to tak nemyslel. Nadechla jsem se a říkám mu na férovku: Omlouvám se že to tak řeknu, ale jinak to s vámi nejde. Nikdo vás nevyhazoval z prodejny, hlídač pouze upozornil, že budeme zavírat. Zajisté jste to špatně pochopil jen proto, že jste opilý! Dívala jsem se mu celou dobu do očí, pak rezignovaně pronesl: Jsem. Tak pochopil, že u nás nepořídí a zmizel ve tmě.

Pro mne to bylo hlavně o rozhodnutí a správně nacítěné komunikaci. Třeba tato příhoda pomůže i Vám, přátelé.

Jsem opravdu šťastná, že mohu chodit na semináře k tak úžasné dámě, jako je paní Jana Sedlmajerová. Posílám

velký pytel lásky a děkuji.


Mirka Malínská

Ráda bych se podělila s Vámi, kteří jste ne jistě náhodou otevřeli tyto internetové stránky, jelikož "něco" hledáte, o mé zkušenosti a zážitky ze seminářů paní Jany Sedlmajerové.
Na konci roku 2008 jsem byla totálně vyčerpaná, bez radosti, bez lásky, bez energie, hroutil se mi život a cítila jsem, že lékaři, léky, alkohol či cigarety nejsou řešením. Cítila jsem celou svou Duší, že vše tyto zmíněné cesty nejsou pro mě správné, že pouze problém potlačí, nikoliv neřeší ty nejhlubší příčiny. A najednou tu byla, ta úžasná dáma, která mi svým láskyplným vedením pomohla najít světlo v té velké prázdnotě a temnotě. Díky ní, ale i díky sobě a ustavičné nekončící práci se mi změnil můj život ne o 180 stupňů, ale o 360. Pochopila jsem pravidla, kterými bychom se měli řídit a zároveň je dodržovat, jelikož když se jimi neřídíme, spadneme zpět dolů a kdo by tam chtěl být, když už ví, jak je nahoře krásně...:-)
Semináře paní Jany Sedlmajerové vřele doporučuji všem, kteří chtějí změnit svůj život. Věřte, je to skutečná investice do sebe, kterou Vám nikdy a nikdo nemůže vzít. Ale, nic není zadarmo, velmi záleží na Vaší touze a pracovitosti. Zde platí rčení a to skutečně bez pardonu "bez práce nejsou koláče". Díky seminářům, které probíhají v přátelské a veselé atmosféře, jsem poznala skvělé lidi, stali se z nás přátelé, kteří si vzájemně s radostí pomáháme, jeden druhému přejeme opravdu jen to dobré a úspěch a společně se i z těch nejmenších úspěchů radujeme.
Pokud ještě váháte, zda-li se přihlásit na semináře, neváhejte a udělejte to! Odkládáním na neurčito se Vaše sny nesplní. S Láskou
Mirka Malínská