Detektivka mého života

z pohledu herečky, terapeutky a výtvarnice.  Vyjde v lednu 2018.

Za tři a půl měsíce jsem napsala knihu. Bude obsahovat 140 stránek textu a 174 černobílých fotek soukromých, z filmu, z reklamy a cestu k obrazům. 

Poslední díla obrazů na šestnácti stránkách v barvě. Velmi se na ni těším. Vydává ji nakladatelství Petrklíč a prodejná bude v běžných knihkupectvích a u mne. JS

Zadní strana obalu knihy

Položili jste si někdy otázku, proč se Vám dějí věci v životě tak, jak se dějí? Během našeho života na nás působí obrovské množství vjemů. Ovlivňuje nás celospolečenské dění, politická situace, setkávání s ostatními lidmi. Otázkou je, jak jsme schopni a ochotni tomu porozumět.

Dokážeme si sami udržet svoji vnitřní svobodu tak, abychom vůči sobě nepáchali nějaký zločin?

V rukou držíte detektivku života Jany Sedlmajerové, ženy, která ve své profesní dráze dokázala kombinovat činnosti, které ji dělaly radost a ve výsledku to bylo vždy znát. Byla to profese grafičky, modelky, herečky, které ji dovedly až k dnešnímu tvoření obrazů s pozitivní energií, seminářům a terapiím.

Jako detektiv jde po stopách svého života a postupně vám zde logicky odkrývá jednotlivé indicie, které ji zavedly k pochopení celistvosti života jako takového, tedy jak najít sebe. Nenajdete zde podezřelé, jen osobnosti, které se v detektivce v tu danou chvíli měly vyskytovat, aby mohlo dojít k vzájemnému učení. SD

Můj příběh

V této době jsem nejspokojenější ve svém životě, nikdy předtím jsem nebyla. I přes svůj pokročilejší věk žiji kvalitu a radost. Přesto, že jsem měla v životě spoustu dobrodružství i příležitostí žít naplno, něco mi chybělo. 

Ne vždy byl pro mne život procházka rajskou zahradou. Až na dno jsme se jako rodina dostaly z naprostého luxusu po smrti mého otce. Byla jsem nucena v deseti letech dospět. V patnácti živit zbytek rodiny (matka a babička), abychom měly co jíst a já mohla jít za svým snem - studovat Grafickou školu a nedat na doporučení vnějšího světa. Bylo mi dáno dost síly se znovu postavit na nohy i po dalších peripetiích mého života. Naučila jsem se, jak řešit nemožnost dostat se třeba k bydlení (tehdy byla tvrdá totalita). Vždy, když jsem byla v průšvihu, bylo o mne postaráno. Ve své profesi výtvarnice jsem byla uvázána u stolu. Byla však pro mne přichystána možnost stát se fotomodelkou a filmovou herečkou. Brala jsem to jako velký dar, který celé rodině pomohl k přežití. Našla jsem sebe a své poslání v životě pro dobro své i ostatních. 

Je snad možné se neradovat? V úctě a pokoře mohu předávat tyto zkušenosti dál. Díky svému daru vhledu mohu s lidmi projít i pomocí meditace až ke kořenu problému, které řeší.

Vždy se najde způsob, podíváme-li se z nadhledu. Vztahy pomocí správné komunikace jsem se učila poměrně bolestně. Dokonce vždy, když hrozila nějaká nemoc, jako zázrakem mi bylo pomoženo, abych mohla jít dál.

Zrála ve mně otázka "proč zrovna já a proč tolik?" Začaly se mi otvírat odpovědi... "Jdi a hledej tu správnou cestu životem, pomůžeš sobě i druhým, proto jsi si musela vše prožít na svou vlastní kůži a pochopit!" Jak bývá u mne zvykem, vykročila jsem na cestu, a to duchovní. Při pochybnostech vždy přišla pomoc, na kterou jsem se mohla spolehnout a formou zrcadlení se učila poměrně rychle. Tím ve mně zrála víra, že vždy se najde pomoc, když po ní člověk touží.

Mohu říci z vlastní zkušenosti a učení, ne zrovna jednoduchého, že dnes vím: "Cesta duchovního prozření a vedení je jediná možná k překonávání překážek života prostřednictvím pochopení, odpuštění a lásky." JS