Detektivka mého života

z pohledu herečky, terapeutky a výtvarnice.  Vyšla v lednu 2018.

Za tři a půl měsíce jsem napsala knihu. Bude obsahovat 140 stránek textu a 174 černobílých fotek soukromých, z filmu, z reklamy a cestu k obrazům. 

Poslední díla obrazů na šestnácti stránkách v barvě. Velmi se na ni těším. Vydává ji nakladatelství Petrklíč a prodejná bude v běžných knihkupectvích a u mne. JS

Zadní strana obalu knihy

Položili jste si někdy otázku, proč se Vám dějí věci v životě tak, jak se dějí? Během našeho života na nás působí obrovské množství vjemů. Ovlivňuje nás celospolečenské dění, politická situace, setkávání s ostatními lidmi. Otázkou je, jak jsme schopni a ochotni tomu porozumět.

Dokážeme si sami udržet svoji vnitřní svobodu tak, abychom vůči sobě nepáchali nějaký zločin?

V rukou držíte detektivku života Jany Sedlmajerové, ženy, která ve své profesní dráze dokázala kombinovat činnosti, které ji dělaly radost a ve výsledku to bylo vždy znát. Byla to profese grafičky, modelky, herečky, které ji dovedly až k dnešnímu tvoření obrazů s pozitivní energií, seminářům a terapiím.

Jako detektiv jde po stopách svého života a postupně vám zde logicky odkrývá jednotlivé indicie, které ji zavedly k pochopení celistvosti života jako takového, tedy jak najít sebe. Nenajdete zde podezřelé, jen osobnosti, které se v detektivce v tu danou chvíli měly vyskytovat, aby mohlo dojít k vzájemnému učení. SD

Můj příběh

V této době jsem nejspokojenější ve svém životě, nikdy předtím jsem nebyla. I přes svůj pokročilejší věk žiji kvalitu a radost. Přesto, že jsem měla v životě spoustu dobrodružství i příležitostí žít naplno, něco mi chybělo. 

Ne vždy byl pro mne život procházka rajskou zahradou. Až na dno jsme se jako rodina dostaly z naprostého luxusu po smrti mého otce. Byla jsem nucena v deseti letech dospět. V patnácti živit zbytek rodiny (matka a babička), abychom měly co jíst a já mohla jít za svým snem - studovat Grafickou školu a nedat na doporučení vnějšího světa. Bylo mi dáno dost síly se znovu postavit na nohy i po dalších peripetiích mého života. Naučila jsem se, jak řešit nemožnost dostat se třeba k bydlení (tehdy byla tvrdá totalita). Vždy, když jsem byla v průšvihu, bylo o mne postaráno. Ve své profesi výtvarnice jsem byla uvázána u stolu. Byla však pro mne přichystána možnost stát se fotomodelkou a filmovou herečkou. Brala jsem to jako velký dar, který celé rodině pomohl k přežití. Našla jsem sebe a své poslání v životě pro dobro své i ostatních. 

Je snad možné se neradovat? V úctě a pokoře mohu předávat tyto zkušenosti dál. Díky svému daru vhledu mohu s lidmi projít i pomocí meditace až ke kořenu problému, které řeší.

Vždy se najde způsob, podíváme-li se z nadhledu. Vztahy pomocí správné komunikace jsem se učila poměrně bolestně. Dokonce vždy, když hrozila nějaká nemoc, jako zázrakem mi bylo pomoženo, abych mohla jít dál.

Zrála ve mně otázka "proč zrovna já a proč tolik?" Začaly se mi otvírat odpovědi... "Jdi a hledej tu správnou cestu životem, pomůžeš sobě i druhým, proto jsi si musela vše prožít na svou vlastní kůži a pochopit!" Jak bývá u mne zvykem, vykročila jsem na cestu, a to duchovní. Při pochybnostech vždy přišla pomoc, na kterou jsem se mohla spolehnout a formou zrcadlení se učila poměrně rychle. Tím ve mně zrála víra, že vždy se najde pomoc, když po ní člověk touží.

Mohu říci z vlastní zkušenosti a učení, ne zrovna jednoduchého, že dnes vím: "Cesta duchovního prozření a vedení je jediná možná k překonávání překážek života prostřednictvím pochopení, odpuštění a lásky." JS

Pár vět, kterými se řídím.

Radostí děkujeme Bohu za to, že jsme. Život je tvořen z radosti, potěšení, užívání si daru života, vnímání fyzického těla, na co nás chce upozornit.

Prostřednictvím intuice zvládáme svůj životní úkol.

Pokora je ticho nitra, nikoli konání těla.

Když děláme cokoliv komukoli z vděčnosti nebo lítosti, nikoliv z radosti, jde o stav podřízenosti nikoliv rovnosti.

Pravidla výchovy nám byly dány proto, abychom je mohly změnit a uvědomit si, co chceme, co je podstata, co je důležité, a máme pak svobodnou vůli to změnit.

Změnou postoje a událostí v minulosti, předěláváme budoucnost.

Největší síla člověka je, že VÍ, přičemž indikátorem je cit, podle něj člověk pozná co je dobře a co je špatně.

Čím více má člověk v sobě duchovní moudrosti, tím méně okázale o tom mluví.

Nejdříve musí člověk pomoct sám sobě, až pak může pomáhat ostatním.

 Vážím si sebe, chápu druhé a miluji všechny takové, jací jsou. Chápu emoce, transformuji je a tvořím.

Každý čin slouží buď ke tvoření, nebo k ničení.

Respekt má být z lásky a z úcty, nikoliv ze strachu. Když budu respektovat sama sebe, budou mne respektovat i ostatní.

Každý má právo žít tak jak chce on, ne tak jak chtějí ostatní. Každý je zodpovědný pouze sám za sebe nikoliv za ostatní.

Život je takový jaký je, překážky si vybíráme sami, aby nás něco naučili.

Každý má v sobě hodného a zlého vlka a záleží jen na tom, kterého krmí.

Do života přichází jen to, co k životu potřebujeme a vše co nám v životě přijde do cesty je za určitým účelem.

Boží zákon zajišťuje prospěch všem. Boží zákon nezná vinu ani trest, pouze svobodnou volbu a zkušenost. Boží zákon zajišťuje prospěch všem i jednotlivcům, protože je v něm láska.

Cíl mé cesty je cesta sama.

Jsem zodpovědná za to, co lidem řeknu, ale nejsem zodpovědná za to, jak to oni vezmou.

Emoce jsou palivo a koření života.

Vítězství je nevyhnutelné, pokud porážka nemá žádný prostor.

Chronické neúspěchy jsou zhmotnělé pochybnosti. Lenost je miniaturní smrt a rozptylování se zbytečnostmi.

Ber život jako hru, s lehkostí a nadhledem, nikoliv osobně.

Znalost života přichází tehdy, když začneme myslet na smrt.

Když neděláme věci s radostí, tak plýtváme svým časem, který bychom mohli věnovat sami sobě a svému rozvoji.

Nestrachuj se, stejně všechno bude jinak.

Nepotřebujeme se srovnávat s někým jiným, vše co děláme, děláme jak my nejlépe umíme.

Život je změna, která je vítána.

Nedostaneme nic, co nemůžeme zvládnout.

Při rozhodování je důležitý vnitřní motiv.

Předstírat lásku a upřednostňovat druhé je faleš = trvale žít v nepravdě.

Milovat či nemilovat znamená žít v nepravdě svých pocitů.

Vše máme vidět a cítit srdcem.

Být v sobě, vážit si sebe, oceňovat sebe, být vděčný za kvalitu života, kterou mám. Děkovat za vše, i za zkoušky, které mi přicházejí.

Vnitřní smutek souvisí s nepochopením a nevyřešením situace.Prostřednictvím intuice zvládáme svůj životní úkol.

Pokora je ticho nitra, nikoli konání těla.

Když děláme cokoliv komukoli z vděčnosti nebo lítosti, nikoliv z radosti, jde o stav podřízenosti nikoliv rovnosti.

Pravidla výchovy nám byly dány proto, abychom je mohly změnit a uvědomit si, co chceme, co je podstata, co je důležité, a máme pak svobodnou vůli to změnit.

Změnou postoje a událostí v minulosti, předěláváme budoucnost.

Největší síla člověka je, že VÍ, přičemž indikátorem je cit, podle něj člověk pozná co je dobře a co je špatně.

Čím více má člověk v sobě duchovní moudrosti, tím méně okázale o tom mluví.

Nejdříve musí člověk pomoct sám sobě, až pak může pomáhat ostatním.

 Vážím si sebe, chápu druhé a miluji všechny takové, jací jsou. Chápu emoce, transformuji je a tvořím.

Každý čin slouží buď ke tvoření nebo k ničení.

Respekt má být z lásky a z úcty, nikoliv ze strachu. Když budu respektovat sama sebe, budou mne respektovat i ostatní.

Každý má právo žít tak jak chce on, ne tak jak chtějí ostatní. Každý je zodpovědný pouze sám za sebe nikoliv za ostatní.

Život je takový jaký je, překážky si vybíráme sami, aby nás něco naučili.

Každý má v sobě hodného a zlého vlka a záleží jen na tom, kterého krmí.

Do života přichází jen to, co k životu potřebujeme a vše co nám v životě přijde do cesty je za určitým účelem.

Boží zákon zajišťuje prospěch všem. Boží zákon nezná vinu ani trest, pouze svobodnou volbu a zkušenost. Boží zákon zajišťuje prospěch všem i jednotlivcům, protože je v něm láska.

Cíl mé cesty je cesta sama.

Jsem zodpovědná za to, co lidem řeknu, ale nejsem zodpovědná za to, jak to oni vezmou.

Emoce jsou palivo a koření života.

Vítězství je nevyhnutelné, pokud porážka nemá žádný prostor.

Chronické neúspěchy jsou zhmotnělé pochybnosti. Lenost je miniaturní smrt a rozptylování se zbytečnostmi.

Ber život jako hru, s lehkostí a nadhledem, nikoliv osobně.

Znalost života přichází tehdy, když začneme myslet na smrt.

Když neděláme věci s radostí, tak plýtváme svým časem, který bychom mohli věnovat sami sobě a svému rozvoji.

Nestrachuj se, stejně všechno bude jinak.

Nepotřebujeme se srovnávat s někým jiným, vše co děláme, děláme jak my nejlépe umíme.

Život je změna, která je vítána.

Nedostaneme nic, co nemůžeme zvládnout.

Při rozhodování je důležitý vnitřní motiv.

Předstírat lásku a upřednostňovat druhé je faleš = trvale žít v nepravdě.

Milovat či nemilovat znamená žít v nepravdě svých pocitů.

Vše máme vidět a cítit srdcem.

Být v sobě, vážit si sebe, oceňovat sebe, být vděčný za kvalitu života, kterou mám. Děkovat za vše, i za zkoušky, které mi přicházejí.

Vnitřní smutek souvisí s nepochopením a nevyřešením situace. 

ŽÍT SRDCEM 

Je jedno kolik mi je let, můžu být mladý nebo starý a je jedno kdy to uchopím. Důležité je, že se tak stane. Co? Uvědomění, že já sám jsem pro sebe ten nejdůležitější, protože nikdo za mne nemůže nic v mém životě změnit. Je jen mé rozhodnutí, co se svým životem udělám. Pokud žiji vnějším světem a vidím, kam se spotřební společnost ubírá, je to k pláči a beznadějnému zoufalství typu: Copak to ti lidé necítí? Co je to za kvalitu života, honit se pouze za majetkem a nevědět, že v rozhodný okamžik svého života si stejně s sebou nic z to nevezmu?Nechť si každý dělá co chce a pokud ho způsob honění se s klapkami na očích uspokojuje, nic proti tomu, ale potom se naskýtá otázka: K čemu ten život vlastně je? Zvláště pak, když se domnívám, že je jen jeden. Dobře, děti - pokračovatelé rodu, ale co já? Co po mně zbude vyjma nich, až tu nebudu? Budu jen milou vzpomínkou v srdcích lidí, co mne znali? S jakým pocitem budu odcházet z tohoto světa? Mám čistý stůl, aby vzpomínka na mne mohla být zářivá? Mám odpuštěno vše všem a odpustili mi ostatní, pokud jsem jim vědomě či nevědomě ublížil? Mám odpuštěno sám sobě? Žil jsem celý život v radosti z života jako takového? V uspokojení, z dobře vykonané práce, z pomoci a užitečnosti pro své okolí, ale také především pro sebe? K čemu mi posloužilo mé zrození v tomto životě a posunul jsem se ve svém vývoji někam k pochopení kvality života? Pokud ano, pak vím, že v dalším pokračování své jsoucnosti jsem si připravil lepší podmínky pro své bytí, než v tomto životě tady a teď.

Nebo cítím vyhoření? Co začít hned? Ještě stihnou pochopit kdo jsem ve své podstatě a otevřít své srdce tak, aby mohla ke mně promlouvat moje duše? Nekřičí, jako vnější svět a je ke mně vlídná, neboť ví, co mě udělá největší radost v mém uspokojení potřeb mého ducha, potažmo i fyzického těla. Má to celé jen jeden háček. Slyším tu tichou zprávu své duše? Nebo domněnky z mého mozku podložené zkušenostmi bloků a programů mi brání, abych poslechl a něco zásadního ve svém životě změnil? Mohou být i podloženy zkušenostmi mých předků. Mám dostatek odvahy risknout změnu? Co nejhoršího se může stát, když to udělám a vyjdu ze své komfortní zóny? Co je to za zónu, jsem v ní šťastný, nebo mě spoutává strach z něčeho nového a stereotyp? Ještě nikdy nikdo nevytvořil nic světoborného ze svého strachu. Stačí se podívat kolem. Tak co, půjdu do změn, které mi nabízí něco nového a já přijmu tu výzvu? A tak mám šanci se naučit: Mít se kvalitně rád!

Potřebujete pomoct a vhodnými otázkami si sami přijít na to kdo jste? Pak mě můžete kontaktovat na: jana@sedlmajerova.cz , nebo 603 811 280