Chudý život je ten, když na sobě nepracuji. Když na sobě pracuji, vidím jiný rozměr. Jiný rozměr neuvidím, pokud ho nezažiji.
Jiný rozměr vnímání života znamená, že chápu zrcadlení takové, jaké je. Nemám proti němu odpor nebo vztek. Když má člověk odpověď na slůvko PROČ, přitáhne si k sobě pochopení, odpuštění a štěstí ze života.
Zrcadlení je dění ve vnějším světě, se kterým se setkávám. Je to to, co se mi v životě každý den děje. Vnější svět mi neubližuje, ale pouze zrcadlí, abych měl možnost pochopit svůj duchovní vývoj.
Z toho, co se mi děje, ve mne vznikají emoce. Mám-li své emoce pod kontrolou, vím, že mi nikdo neubližuje. Jen já to tak cítím. Jedná se o úhel pohledu, neřešit proč se to děje, ale proč já mám takové emoce. Může to být proto, že si vzpomenu na děj z minulosti, které mi to evokují.
Mám se naučit změnu úhlu pohledu na dění, přijímat ho v lásce, bez posuzování a odsuzování. Rádi posuzujeme a odsuzujeme vnější svět. Nemá smysl se hádat se světem, je třeba zaujmout jiný postoj k dění.
To, co se mi v životě děje, mi ukazuje můj nesprávný úhel pohled na dění. Když úhel pohledu změním do pozitivity motivované láskou, začínám mít pozitivní zrcadlení a přestávám trpět. Pokud zrcadlení přijmu, mohu se posunout mílovými kroky dopředu. Za každým zrcadlením se skrývá Láska. Jde o to ji objevit. Jen se k tomuto úhlu pohledu dostat je někdy velmi bolestné.
Pokud nezažiji jiný rozměr a nevím, jaké to je, jsem ochuzen o sny a vize, které mohou rozvinout můj vnitřní prostor.
Jen se domnívám, že mám široký úhel pohledu a netuším, že je to jen iluze.
Pokud něčemu lidé nerozumí nebo se toho bojí, vysmívají se v pohrdání těm, kdo už ví.
Čím více duchovní moudrosti v sobě člověk má, tím méně okázale ji ukazuje vnějšímu světu.