Jak se naučit říkat NE

20.02.2019

Většina lidí, kteří neumí říkat ne. 

Mají problém z dětství. Byl vytvořen pod tíhou nějaké zkušenosti, která se stala. 

Dítě se začalo obviňovat z toho, že například může za hádku svých rodičů a hned byl na světě mylný dojem, že se dohadují kvůli němu. Většinou je to trauma z pocitu: "Nemají mě rádi", který lehce přeroste až v domněnku, že kdyby dítě vůbec nebylo, problémy rodičů by nebyly také. 

Každé dítě touží po lásce svých bližních a tak na jedné straně je posouzení a odsouzení sebe sama a na druhé vzdor, který vrcholí trucem a naschvály. To vše, podle typu povahy. Obojí přináší nevyrovnanost a traumatické prožitky. 

Pokud s námi přetrvávají tyto bloky do dospělosti, mohou přinést zablokování lásky k sobě, pocit, že nejsem dost dobrý a tudíž i neschopnost vymezení se ze strachu nepřijetí okolní společností. 

Pravidlo vyšších zákonů praví, že můžeme přijímat jen tolik kvalitní lásky, kolik dokážeme dát sami sobě, včetně vlastního zdravého ocenění. Zákon zrcadlení, nás učí přesně to, co se potřebujeme nejvíce v danou chvíli naučit. Mám li kvalitně ráda sebe sama, mohu kvalitně milovat své okolí.

Není láska jako láska. Leckdy se za domnělou láskou skrývá obchod, citové vydírání atd. Nakonec vždy všechno vyplave na povrch, jen my se kolikrát bráníme vidět skutečnost takovou jaká je a zbytečně si prodlužujeme utrpení z nekvalitních vztahů. Každý má právo se vymezit, když s něčím nesouhlasí a odmítnout cokoli, cítí-li manipulaci, tlak, či citové vydírání. 

Záleží na tom, jakým způsobem, aby nejednal prostřednictvím hrubého ublížení. To je potřeba se naučit.

Jak na to? Neoddalovat možnost pochopení a pustit se s touhou po pravdě získat zkušenosti, odpovědět si pravdivě na otázku: "Jak jsem na tom?" Odkud a proč si bráním ve změně postoje, kterým by bylo možné pochopit, jakou mám udělat v životě změnu. 

Nikdy není pozdě začít. Jinak budu dostávat stále stejné zrcadlení z bolestných situací, kterým se dá předejít. Hlavně si uvědomit, že nemohu předělávat druhé, ale jen a jen sebe.

Jana Sedlmajerová