Ze semináře 15.7.2017

Chudý život je ten, když na sobě nepracuji. Když na sobě pracuji, vidím jiný rozměr. Jiný rozměr neuvidím, pokud ho nezažiji.

Jiný rozměr vnímání života znamená, že chápu zrcadlení takové, jaké je. Nemám proti němu odpor nebo vztek. Když má člověk odpověď na slůvko PROČ, přitáhne si k sobě pochopení, odpuštění a štěstí ze života.

Zrcadlení je dění ve vnějším světě, se kterým se setkávám. Je to to, co se mi v životě každý den děje. Vnější svět mi neubližuje, ale pouze zrcadlí, abych měl možnost pochopit svůj duchovní vývoj.

Z toho, co se mi děje, ve mne vznikají emoce. Mám-li své emoce pod kontrolou, vím, že mi nikdo neubližuje. Jen já to tak cítím. Jedná se o úhel pohledu, neřešit proč se to děje, ale proč já mám takové emoce. Může to být proto, že si vzpomenu na děj z minulosti, které mi to evokují.

Mám se naučit změnu úhlu pohledu na dění, přijímat ho v lásce, bez posuzování a odsuzování. Rádi posuzujeme a odsuzujeme vnější svět. Nemá smysl se hádat se světem, je třeba zaujmout jiný postoj k dění.

To, co se mi v životě děje, mi ukazuje můj nesprávný úhel pohled na dění. Když úhel pohledu změním do pozitivity motivované láskou, začínám mít pozitivní zrcadlení a přestávám trpět. Pokud zrcadlení přijmu, mohu se posunout mílovými kroky dopředu. Za každým zrcadlením se skrývá Láska. Jde o to ji objevit. Jen se k tomuto úhlu pohledu dostat je někdy velmi bolestné.

Pokud nezažiji jiný rozměr a nevím, jaké to je, jsem ochuzen o sny a vize, které mohou rozvinout můj vnitřní prostor.

Jen se domnívám, že mám široký úhel pohledu a netuším, že je to jen iluze.

Pokud něčemu lidé nerozumí nebo se toho bojí, vysmívají se v pohrdání těm, kdo už ví.

Čím více duchovní moudrosti v sobě člověk má, tím méně okázale ji ukazuje vnějšímu světu. 

Jak jsem hledala a našla samu sebe

Nejsem už nejmladší věkem, ale duchem ano. Dlouhé roky jsem hledala skutečný smysl života. Našla jsem cestu, která je v harmonii s energetickou vlnou Vesmíru - s láskou, kterou každá z nás hledá. Ráda bych se s Vámi podělila o svůj životní příběh.

Vedení osudu

Narodila jsem se během války v Praze. Dětství jsem prožila v Brně. Vyrůstala jsem v dobře situované rodině, ale jen do doby, kdy mi v deseti letech zemřel otec po výslechu státní bezpečností. V tom momentě skončilo mé dětství a musela jsem ze dne na den dospět. Nechci se tu rozepisovat, ale byly dny, kdy jsme skoro neměli co jíst.

V patnácti letech jsem dělala zkoušky na výtvarnou školu v Brně. Nemohla jsem na ni však nastoupit, museli jsme se přestěhovat do Prahy. Tak jsem hledala jiné studium. Prahu jsem vůbec neznala. Stála jsem na Újezdě a hledala grafickou školu. Na cestě jsem se ptala kolemjdoucího pána, který mi pomohl. Byl tam profesorem, už ten den jsem seděla v lavici.

Až později jsem pochopila, jak z jednotlivých důležitých okamžiků se může skládat mozaika do celkového obrazu života.

Jako dar jsem dostala krásu. Abych mohla uživit sebe i zbytek rodiny, začala jsem s modelingem a herectvím. Další kamínky mojí mozaiky se skládaly. Setkávala jsem se s předními fotografy té doby a filmové role následovaly jako perličky v náhrdelníku. Přes den jsem byla grafička, po večerech modelka a herečka. Rázem jsem měla tři profese. Při tom všem se našel čas i na rande.

Nalezení poslání

Už za totalitního režimu jsem se odvážila být na volné noze při ČFVU (Český fond výtvarných umění). Po revoluci jsem se vzdělávala v duchovních směrech, studovala léčitelství a náhle mě postihl laryngospasmus (alergické sevření hrdla). V nemocnici jsem pochopila duchovní důvod mé nemoci a to: "teď pomoz umírající paní s odchodem její duše na druhý břeh a předej poslední slova její rodině."

Byl to další silný okamžik a ani jsem netušila, že se za ní začnu ubírat také - začala jsem se dusit, zmodrala, umírala... Ale ještě nepřišel můj čas. Vrátila jsem se zpět, neboť poslání mého života ještě zdaleka nebylo splněné. "Pro sebe vnímej, že přichází nová etapa Tvého života, až se vrátíš domů, budeš tvořit obrazy s léčivou energií."

Vše je správně

Nastala další etapa mého života - éra obrazů. Pochopila jsem, co to je - nechat se vést! Na první esoterické výstavě jsem prodala za 3 dny 100 obrazů. Co bych mohla chtít víc za potvrzení, že jdu správným směrem. Tvořila jsem s obrovskou láskou a pořádala semináře pro hledající.

Jenže nastala pětiletá pauza - nemohla jsem malovat. Moje tvořivost se zastavila. Věděla jsem, že přijde nová etapa, ale kdy? A čekání bolelo. Stýskalo se mi. Trpělivost a pokora mi přinesly zcela nový typ obrazů - moje fotografie dotvořené světem, který očima nevidíme. Na to navázala plynule ještě další vedená intuice směrem k obrazům, které dělám dnes - šperky na stěnu.

Nalezení sebe a svých hodnot

Objevila jsem a otevřela dary, které jsem dostala do vínku. Rozumím zákonu zrcadlení, který umožňuje nedostávat stále stejné zkoušky, kterým se dá předejít. Každý z nás dostal velké dary, ale ne všichni o nich vědí. Ten, kdo objeví svůj dar, nejvíce prospěje světu.

Postupně jsem se musela zbavit programů a bloků nasbíraných v rodině.

Po zkušenostech, které mám, ráda a v lásce pomáhám lidem s podobnými problémy. Jak? Prostřednictvím svého vhledu mohu pomoci k pochopení, že chvíle, kdy si člověk říká: "proč zrovna já musím toto zažívat," je pouze neporozumění účelu dění. Tak pomáhám tvořit novou realitu života a zdraví sobě i druhým. Bez pojmenování a uklizení si v životě odpouštěním, to nejde. Podstata - to nejdůležitější - se objeví, když najdeme sebe.

Bilancování

I když jsem celý život měla práci, která byla mou radostí, jsem teď nejšťastnější. Co k tomu vede? Dokázat si skládat svůj život z důležitých okamžiků, mít je s pokorou pojmenované - děkovat i za prožitou bolest a uvědomit si návaznost jednotlivých situací na sebe a vědomí, že štěstí pramení z vnitřního pocitu.

Udělat si žebříček hodnot, kdy tvořím život svůj, nikoliv těch druhých, podle vlastních představ a jít krok za krokem za svým snem v napojení na svoji duši. Zrušit posuzování a odsuzování, aby bumerang myšlenek byl pouze pozitivní.

Nejvíc bolí, když jsme nestihli něco vyřešit a odpustit člověku, který nás už opustil. Myslíme si, že odpuštění je těžké. Omyl - jde to snadno a jak se potom uleví!

Všechny bolesti pramení z nepochopení účelu, důvodu, proč se to děje.

Když se dnes podívám po svém životě zpět, tak se mohu na sebe usmát, a říci si: "Krásně jsi prožila svůj život, můžeš odejít spokojená se svou proměnou a máš za sebou čistý a uklizený stůl."

Radost je duchovní cesta sama o sobě.

Tak vzhůru ke spokojenému a plnohodnotnému životu!

V lásce 

Jana

Vyšlo na blogu Ženy ženám, původní článek můžete najít zde: zenyzenam.cz/blog/jak-jsem-hledala-sama-sebe/

Měla jsem štěstí na lidi

Přinášíme Vám článek s Janou Sedlmajerovou, který vyšel v časopisu RETRO dne 13.3.2017. 

Modelka, herečka, výtvarnice, terapeutka - všechny tyto profese patří k Janě Sedlmajerové, která stihla zamotat hlavu mnoha mužům.

S Janou Sedlmajerovou se dnes můžete potkat nejspíš ve chvíli, kdy budete řešit nějaký životní problém, anebo si půjdete koupit léčivý obraz. Když se jí ale zadíváte pozorněji do tváře, vybavíte si možná i některou z jejích filmových rolí. Nebyly příliš velké, ale zato vždy v zajímavých filmech a po boku mimořádných osobností. S úsměvem k tomu sama dodává: "Měla jsem štěstí na lidi."

Dá se to říct hned o prvním člověku, který jí pomáhal na svět. Byl to profesor Josef Švejcar, legendární pediatr, který k ní v porodnici v Londýnské ulici pronesl větu: "To je ale hezká holčička!" Její krásy si později všímali mnozí a krása jí také pomohla vydělat první peníze. Musela se totiž už v šestnácti živit sama. Od té doby také razí heslo, že ženy se o sebe umí vždy postarat.

Vyrůstala přitom v dobře situované rodině ředitele brněnské Živnostenské banky Václava Pešky. Bohužel však zemřel předčasně po výslechu státní bezpečnosti v roce 1952. Janě bylo teprve deset. Maminka postupně začala rozprodávat starožitnosti, aby přežily. To ještě bydlely v rozlehlé vile v Jiráskově (dnes opět Masarykově) čtvrti, vybavené nábytkem na míru, perskými koberci a křišťálovými lustry. Když se později s maminkou přestěhovaly do Prahy, nezbylo jim z někdejšího přepychu nic. V kritickou dobu Janu vyfotil fotograf Vilém Heckel s náručí tulipánů. Fotka se ocitla v novinách a Jana se díky ní dostala k práci fotomodelky. K tomu si jako studentka střední grafické školy přidala praxi u fotografa Karla Ješátka v barrandovských ateliérech a začaly přicházet nabídky na různé drobné i větší role. Tu první dostala od režiséra Jaromila Jireše ve filmu »Křik«. Následovala detektivka »Alibi na vodě«, »Ukradená vzducholoď«, »Poslední růže od Casanovy« či »Nebeští jezdci«. "K filmu jsem vždycky utíkala pro příjemné vzrušení a zážitky od stolu, kde jsem se věnovala užité a propagační grafice."

Jedním z jejích největších kamarádů z herecké branže je dodnes Zdeněk Braunschläger. "Znala jsem ho už z Brna, kde hrál nádherné role v divadle a já se na něj chodila koukat. Pak přešel do Prahy a znovu jsme se setkali. Pomohl mi v nejtěžších chvílích - třeba po mém rozvodu - v jeho úžasném bytě na Václavském náměstí jsem mohla kdykoli najít azyl a pochopení. Na stejném patře bydlel i Waldemar Matuška tehdy ještě s Jitkou Zelenohorskou a život tam probíhal jako jeden velký mejdan. Když v srpnu 1968 vtrhly do Prahy ruské tanky, scházeli jsme se v Činoherním klubu, kde Zdeněk hrál, a prožívali jsme společně všechnu tu hrůzu."

Jana získala své příjmení po prvním manželovi, chemikovi Bohumilu Sedlmajerovi. "Byli jsme spolu dva a půl roku a rozešli jsme se v klidu. Chtěl, abych zůstala doma, a to nešlo. Do konce jeho života jsme se ale kamarádili." Další, desetileté, manželství prožila s kameramanem Jiřím Vojtou. I s ním se nakonec rozešla, když chtěl, aby pracovala jen na jeho projektech. "Po rozchodu jsem chvíli bydlela v autě, než jsem si sehnala byt a začala znovu a úplně jinak". Přiznává ale, že se od všech svých mužů i od slavných kolegů vždycky něco naučila. "To byly moje univerzity," dodává Jana.

NÁVRH PRAVIDEL PRO LEPŠÍ ŽIVOT

1 Kam směřuješ pozornost, tam to roste! Strachem a obavami roste negace.

2 Využij příležitost hned, když se nabízí. Podpora světla je největší. Vždy máš právo se rozhodnout o opaku.

3 Tvůj život je jen tvůj, nikdo jiný za tebe řešit věci nebude. Všechno jsou pouhé zkoušky, zda v nich obstojíš, nebo ne.

4 Vrať si svůj čas. Rozmysli si, jak s ním zacházíš, zda tě o něj někdo neokrádá. Pomáhej jen tam, kde to cítíš srdcem a máš z toho radost.

5 Radostí platíš Životu za to, že jsi.

6 Žij svůj život jako svůj příběh, aby, když se otočíš, jsi si mohl říct, stalo to za to.

7 Žij naplno a prožívej přítomný okamžik.

8 Poskládej si svoji detektivku svého života ze samých pochopených a odpuštěných sekvencí svého života.

9 Vše, co děláš dělej s láskou a radostí, nikoliv jen kvůli penězům, jinak tvá námaha je jen o dřině. Nenech se zneužívat.

10 Vytvoř si pasivní příjem. Pochop pravidlo 80/20. Pracovat 80% svého času zbytečně, když přinesou jen 20% výsledku je utrácení svého času.

11 Nejdůležitější pro sebe jsem JÁ. 80% svého času dej sobě a svému vzdělávání. Zdravá sebeláska není sobectví.

12 Buď in i v technologiích a využij je tam, kde to jen jde.

13 Nauč se žít se svobodnou myslí neovlivněnou strachem z budoucnosti a rozhodni se řídit si svůj život sám.

14 Ve všem, co děláš to dělej nejlépe jak umíš, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Svou morálku si řídíš podle téhož.

15 Věř, že nikdy nejsi opuštěn, Boží láska je vždy s tebou, máš se o co opřít. Opustit ji můžeš jen ty, ona tebe nikdy.


K  SEMINÁŘŮM

Bylo mi dopřáno se očistit tak, abych se mohla posunout do vyšší vibrace. Vždy po takovýchto zkouškách se otvírá nový vhled pro lásku, která tvoří lidské zkoušky. Láska tvoří tady a teď, bez zbytečného utápění se v minulosti a když se správně ptáme slovem proč, přijde odpověď.

Tedy: odevzdávám naučené informace a lidské představy o fungování duše i světa, jako o zemském prožívání očišťování karmy. Rozhodla jsem se, že kdo bude mít zájem se učit, mohu mu předat informace o šanci pochopit smysl dění. Rozesmátou a osvobozenou formou od neustálé kontroly. Když člověk napojí své myšlení na srdce a řídí se tím, co cítí, sám sebe nemusí kontrolovat, ale jen usměrňovat chování takovou měrou, aby bylo v souladu s cítěním srdce, tedy lásky.
Život plný překážek je demotivující, ale žít podle svědomí přináší úlevu, radost a lehkost a usnadní vidět smysl. Není útrpnost, ale šance.....

Můj dar

Již do vínku jsem dostala čich, který běžní lidé nemají. Jako dítě jsem si neuvědomovala, ale v pubertě mi to způsobovalo nemalé problémy. Později jsem tento dar začala "léčit " cigaretou, aniž bych si byla vědoma, obrovského daru. Teprve později jsem pochopila, jak mám tento dar používat ku prospěchu svému i všech okolo a tak s léčením cigaretou byl rázný konec den ze dne a zrodilo se hluboké poděkování za testr nejen emocí, ale i hloubkového vhledu. K tomu se přidávala životní zkušenost včetně zkušenosti s pomocí lidem a zrodila se moje vlastní naciťovací metoda, která mi funguje. S rostoucí praxí se ve mně probudily i mnohé další testovací metody, a tak jsem věděla, že cesta léčení je mým úkolem. Zprvu jsem se mnoho let vzdělávala v Esoterním léčení - rukama i třetím okem a uzdravovala fyzické tělo lidem, kteří byli rádi, jak jim pomohu, ale podceňovali souvislost nemoci s psychikou. Tak jsem se pomalu přesouvala k větší pomoci lidem s pochopením příčin v mentální rovině a učila se různé metody, které jsem si upravila pro svou praxi.

Při jedné cestě z Německa domů jsem byla ve vědomé meditaci, jako vždy při dlouhých cestách, a nateklo mi mnoho nových informací. Potřebovala jsem potvrdit, zda se mi to jen nezdálo a mohu informace využít. Stalo se to při návštěvě knihkupectví,kde mě přitáhla nově vydaná první kniha Lazareva. Stejné myšlenky, které jsem obdržela, jen řečené jinými slovy. Postupně jsem se tedy učila plně důvěřovat sobě i vedení, které mám.

Dnes děkuji za všechny zkoušky života, neboť vím, že mají hluboký smysl k obohacení růstu každé bytosti. Mé heslo je nepromarnit šanci, neboť vše se děje z nějakého důvodu i když někdy nevíme proč. JS

Kvantová terapie

Přišla nám nová energie na posílení vědomí, že energie, jako takové, fungují a tvoříme myšlenkou. Tato technika není určena k tomu, abychom se nechávali léčit bez pochopení důvodu stavu, ve kterém se nalézáme a toužíme se ho zbavit! Je to nová energie na otevření CESTY K POCHOPENÍ ENERGIÍ A OTEVŘENÍ VLASTNÍHO SRDCE K LÁSCE V POKOŘE, kterou bychom v nedávné době ještě neunesli. Učíme se žít tady a teď. Každý se nalézáme v nějakém stupni vývoje, základem všeho, je vědomá touha po rozvoji své osobnosti v chápání života, jeho darů i zkoušek, kterými procházíme. Staré techniky totiž fungují stále méně, ale "spásná" energie neexistuje, když na sobě nepracuji a nechávám si jen pomáhat, bez vědomé práce na sobě.

Pokud Vás toto zaujalo, ráda vám pomohu. Jana